Tobruk
V zimě roku 1940 měli Italové vážné obtíže při okupaci Severní Afriky. Poprvé ve Druhé světové válce vjely tanky pod velením generála Richarda O'connora do Severní Libye. Postoupily pouští o 900km, zničily 9 italských divizí, zajaly 130 000 mužů a zničily 380 tanků. Jednu důležitou jednotku tvořili Australané, samy zajaly více než polovinu Italské armády v Libyi. Na pomoc spojencům v ose vytvořil Hitler Afrika Korps, složený z tanků a dělostřelectva. Velitelem této speciální jednotky jmenoval Hitler Erwina Rommela, velitele se zkušenostmi z první světové války, ale Rommel ani jeho vojáci nebyly vycvičení pro boj v poušti. Přesto hned po příchodu pancéřových divizí do Severní Afriky je Rommel vyslal na frontu, aby vyzkoušel britskou obranu. Na začátku dubna urazil Rommel přes 800km. Bleskovou rychlostí postoupil k Britským liniím v Benghází. Byl to, ale jen začátek jeho nejslavnějšího tažení. Během 10 dnů se Němci prohnali celou Severní Libyí, od západní hranice u Tripolisu, až na východ k hranicím Egypta. Na břehu Středozemního moře, však potřebovali zásobovací přístav. Jediným možným kandidátem byl Tobruk. Je to hlubokovodní přístav, a leží mezi Benghází a Alexandrií. Rommelův prudký nástup do bojů vyvolal v britských řadách poplach. 11. dubna byl Tobruk izolován. Němci svou příležitost dokonale využily. Když se podařilo německý útok roztříštit pěší síly Osy v naprostém zmatku, ustoupily. Rommel nechtěl riskovat větší ztráty, proto čekal na příchod tankových posil. Německá Luftwaffe mezitím britské síly v Tobruku bombardovala a ostřelovala. Na konci května nastala v bojích přestávka. Navzdory těžkých ztrát způsobených německými letadly a ponorkami se britskému námořnictvu dařilo denně dodávat 84 tun zásob a přivést posily v počtu 16 000 mužů. Po ztrátě Kréty byl Tobruk strategicky ještě významnější.
15. června Britové dodávaly přes Tobruk víc tanků víc mužů a víc letadel než Němci. Britský vrchní velitel generál Sir Archibald Veivel zaútočil na Rommelovy síly ve snaze je jednou a pro vždy zničit. Němci začaly ustupovat. Rommel však na kapitulaci ani nepomyslel. Ustoupil z dosahu Britských jednotek, pak své síly obrátil a zaútočil.
Jeho strategie vyšla a Britové přišli, o dvě třetiny svých tanků. Operace generála Veivla selhala a Britové byly zahnáni zpět tam kde začaly. Churchill zbavil Veivla velení a na jeho místo jmenoval generála Očinleka. Tobrukské krysy se spojily se západními posilami a vznikla Britská 8. armáda.
Pěchota a obrněné brigády Skotů, Angličanů, Poláků, Čechoslováků, Indů, Jihoafričanů, Novozélanďanů a Australanů se chystaly na dosud největší britskou ofenzivu operaci CRUSADER. Na konci roku 1941 stála britská 8. armáda na hranicích Libye připravená zahájit operaci CRUSADER, byla to dosud největší ofenziva proti Rommelovi a jeho německé a italské armádě. Většinou odolného Australského kontingentu však Britové už před tím poslali domů.
18. Listopadu 1941 útok spojenců začíná. Operace CRUSADER byla operace na ukončení obležení Tobruku. Na operaci se podílely dva armádní sbory. Tato bitva byla dlouho nerozhodná a Britové utrpěli velké ztráty. Nakonec se jim podařilo prorazit na perimetru. V očekávání velkého útoku spojenců Rommel shromáždil své síly a vykonal protiúder. Německé tanky projely britskými liniemi. Zničily velitelství 8. armády a pokračovaly dál. Němci se posily britské síly vytlačit a Tobruk obsadit, Rommelovy se jeho troufalí čin téměř podařil. Měl však velké potíže se zásobovacími trasami. Generál Očinlek přeskupil 8. armádu, nařídil svým mužům útočit na všechno, co uvidí a stále pokračovat v postupu. Když operace CRUSADER skončila, německé síly se při čekání na další Rommelův krok museli vyrovnávat s pouštním prostředím.
Rommel spěšně připravoval kroky, na další útok chtěl začít dřív než Britové. Obě strany věděly, že ten kdo zasadí první úder, velmi pravděpodobně v bitvě o Tobruk zvítězí. 21. Ledna 1942 Rommel vyrazil. Do útoku vyslal více než 100 nových německých tanků. Rommel vtáhl britské tanky do nastražených pastí, použil strategii, která mu před několika měsíci přinesla úspěch. Jakmile Britové začali pronásledovat německé tanky, náhle začaly pozorovávat Rommelova protitanková děla. Rommelovy se také podařilo zabránit spojení britských jednotek. Britové se rozhodli ustoupit. Když Němci došly k Tobruku, tentokrát zaútočily a přístav padl. To byl velký šok!
20. Června Rommel zahájil svůj poslední útok střemhlavé bombardéry Junkers 88 STUKA vyčistily široký průchod v minových polích. Němci zaútočily ze všech směrů. Tobruk se do 24 hodin vzdal. Zajato bylo skoro 35 000 britských vojáků. Dobytí Tobruku vyneslo Rommelovy povýšení na Polního maršála, a v očích spojeneckých generálů velice stoupl. Od té chvíle museli bojovat, proti jeho pověsti neporazitelného vojevůdce. Ztráta Tobruku vážně ohrozila britské pozice v Egyptě. Znamenalo to, že Němci mohly na tuto linii stáhnout téměř všechny své síly. Při obsazení Tobruku získal Rommel velmi cennou kořist přes 75 000 hektolitrů tak potřebných pohonných hmot, které mu mohly posloužit v náporu na Egypt. Hitler měl, ale s pancéřovou armádou jiné plány, a Britové měly zase jiné plány s Rommelem.
2025 ©