El Alamein
Dosud vítězná armáda osy se skládala ze 4 německých a 8 italských divizí 96 000 mužů. Dobře vycvičenou a sebevědomou armádu vedl Hitlerův brilantní stratég Generál Erwin Rommel. Po záchraně italských spojenců a vyhnání Britů z Tobruku se Rommelovy začalo říkat Pouštní liška. Stal se legendou a dokonce i nepřátelé ho považovali za velkého vojevůdce. Britové však měly v Severní Africe jednu výhodu, dostávali zásoby a posily. Rommel musel připravit útok dřív, než budou britské jednotky silnější než jeho. Britská 8. armáda Rommelův protivník měla 3 obrněné a 7 peších divizí a brigád.
Jejich velitelem byl Bernard Montgomery. Když se Montgomery, v srpnu ujal velení, zjistil, že Rommel má v Severní Africe děsivou pověst. Britská armáda trpěla komplexem z Rommela. Britové se německého generála báli. Montgomery byl odhodlán tuto legendu zničit a naprosto změnit plány. Osmou armádu důkladně reorganizoval a řekl mužům, zůstaneme tu živí, nebo mrtví. Po celý srpen připlouvaly britské a americké lodě a dodávaly Montgomerymu potřebný materiál. Britové pak měli trojnásobnou převahu v počtu tanků a živé síly. Královské letectvo (RAF) se pak stalo jednoznačným pánem vzduchu.
Britské velení se domnívalo, že Rommel musí brzy zaútočit, jinak by přišel o vhodnou příležitost. Spojenci se proto důkladně připravili a doufaly, že vlákají Rommela do promyšlené léčky. Rommelovy dělalo největší starost zásobování, všechno musel dostávat přes Středozemní moře, a Spojenci se staraly, aby toho neměl nikdy dostatek., ale i když zásoby do Severní Afriky dopluly, nebilo nikdy jisté, že se dostanou na frontu. Spojenci se svým úsilím o narušení zásobovacích linií postaraly, že na konci srpna měli Němci všeho málo. Rommel byl nucen bez dalších odkladů zahájit ofenzivu.
Přesto, že Rommel trpěl chronickou nemocí jater, připravil plán útoku. Součástí jeho nejúspěšnější strategie byl vždy moment překvapení. Naplánoval rychlý klamný úder na severu u pobřeží, a mohutný útok o 65km jižněji. Pak by 8. armádu obešel a udeřil ze zadu. Rommel a jeho muži měli velké sebevědomí, čekali, že prorazí pouští až do Káhiry a Quevskému průplavu, a britské síly zardousí. Hitler slíbil, že před útokem přijde dostatek pohonných hmot, Rommelovy doporučil, aby bitvu zahájil.
Krátce po půlnoci ne 30. srpna útok začal a Rommel dělal přesně to, co Britové, očekávali.
Německý útok, zpomalila dobře chráněná, a zamaskovaná minová pole. Rommel přišel o moment překvapení, pak byl nucen útočit na dobře opevněné britské pozice. Do večera se mezi ztráty zařadily 2 ze 4 německých generálů, kteří veleli útoku. Třetího dne udeřila (RAF) a hroutícím německou ofenzivu dorazila. Po neúspěšném útoku nařídil Rommel stažení do výchozí pozice. Rommel se teď musel vyrovnat s jiným výsledkem, než jaký předpokládal.
Po úspěšném střetnutí s Němci se připravila na svou ofenzivu Britská 8. armáda. Montgomery stanovil začátek na 23.října chtěl odlákat Rommelovy tanky a připravit cestu spojenecké invazi do Severní Afriky, která měla začít o dva týdny později. Montgomery chtěl zmást Německé zpravodajství, utajit před nimi čas a místo útoku. Využil k tomu promyšlené triky. Na jihu se začaly objevovat makety tanků a falešné zásobování, bylo to mistrovské dílo armádních kulis. Začala se stavět atrapa potrubí. Němci si mysleli, že je pravé, ale že ji nestihnou dokončit do konce listopadu. Na základě zjištění zpravodajců o chystaném Britském útoku, vykonal Rommel rozsáhlá obranná opatření. Nechal zřídit rozsáhlé zátarasy s ostnatými dráty, a řadu minových polí, těm se říkalo Ďáblovy zahrádky. Byly to hektary pečlivých výbušnin. S předpokladem, že Britové zaútočí, až v listopadu odletěl Rommel k naléhavé léčbě, do Německa.
8. armáda zamýšlela napadnout a zničit Rommelovy jednotky, v jejich obranných pozicích. Nejdřív půjde pěchota potom tanky. Na konci října byly přípravy dokončeny. 23. října 1942 zahájilo 1 000 britských děl palbu. Kombinované bombardování okamžitě zničilo němcům komunikaci, a také poškodilo Rommelova minová pole. Spojenecké pěchotě se podařilo proniknout německou obranu na frontě 10km široké. Britům také pomohla náhlá smrt Rommelova zástupce na infarkt v první den bitvy.
Rommel se okamžitě vrací do Afriky. 25. října zaútočily všechny britské tanky, a podařil se jim impozantní postup. Rommel zahájil protiútok, chtěl získat zpátky ztracené území, ale neuspěl. Němce pak postihla další rána, u Tobruku byl potopen tanker přivážející pohonné hmoty. Rommel poslal Hitlerovy naléhavou depeši,, Bitva bude prohrána, pokud se okamžitě nepodaří zlepšit situaci v zásobování,,. Rommel pak učinil gesto teď nebo nikdy, shromáždil všechny své tankové síly, chtěl vykonat poslední úder, své síly přesunul na sever, k pobřeží Středozemního moře obranu na jihu zcela přenechal Italům. Montgomery zatím sestavoval nový svaz s názvem operace SUPERCHARGER, až se němci přesunou na sever, prorazí slabší Italské pozice na jihu. Monty sdělil generálu Alexandrovi svému nadřízenému, Rommel zatím tancuje, jak já pískám, myslím, že je čas nu zasadit opravdu tvrdou ránu.
Operace SUPERCHARGER byla největším střetnutím tanků v Africkém tažení. Rommelovy zbylo už jen 35 tanků, vyčerpal zásoby a muži byly tak unavení, že by další útok nevydržely, aby zachránil pěší divize, nařídil jim, aby se stáhly. Rommel se Hitlerovu rozkazu vzepřel a stáhnul celou armádu, a bitva u El Alameinu skončila. Rozhodné Britské vítězství ukončilo Rommelovu nadvládu a zasadilo ničivý úder velkolepému německému snu o ovládnutí Středního východu.
Pokud vám tyto informace nějak pomohly, nebo se vám článek líbí, napište prosím svůj názor pod článek.
2025 ©