Severní Afrika 2.část

Napsal Tony (») 8. 5. 2014 v kategorii Boje v Severní Africe, přečteno: 2429×
severni-afrika-2.jpg

Boje v Severní Africe
1942

12. Ledna se vojáky osy bránicí Sollum a Halafajský průsmyk vzdávají kvůli nedostatku zásob. Operace CRUSEDER končí úspěchem spojenců. Hitler nařizuje bombardování Malty. Obě strany vědí, že udržení iniciativy je klíčem k vítězné bitvě. Hitler nabádá Rommela, aby nečekal s protiútokem. Rommel plánuje oklamat Brity, ti mají uvěřit, že se jedná o naprostý ústup generál Auchinleck nařizuje pronásledování a zničení nepřítele. Rommel říká štábu léčka, zabrala. 21 ledna odpoledne zahajuje útok směrem od Ghazzely střídá přitom útok a obranu. Spojenci jsou překonáni na všech frontách.

V Msus zajímají Afrika Korps 1 000 vojáků, 100 tanků, 30 letadel. Rommel obsazuje Benghází, a zabírá část britských zásob. Auchinleck zřizuje 75 km dlouhou obrannou linii z Gazaly do Bir Hacheim. Podél této linie je nový obranný systém (BOXY) jsou to izolované těžce opevněné body schopné pojmout celou brigádu. Rommel se soustředí, na odstřihnutí Britů od zásobování.
Královské námořnictvo opět nastolilo svou převahu ve středomoří a pokračuje v útocích na německé konvoje. Rommel 26. května předbíhá Brity v iniciativě, italské dělostřelectvo spolu s Luftwaffe ostřelují linii. Přítomnost jednotek vyzbrojenými novými tanky Grand si vynucuje ústup německých jednotek na, jich. 1. června rozestavují spojenci všechny své síly do klešťového rozestavení s cílem chytit vojska osy do pasti.

Rommel ale nařizuje frontální útok na 8. armádu. 8. června útočí Rommel na Ghazalskou linii. Je úspěšný a nyní má volnou cestu. 19. Června postupuje směrem na východ a obsazuje Bardii.
Hlavní útok na město začíná 20. června. 21. června se spojenecká jednotka Tobruku vzdává, 35 000 vojáků je zajato. Roosevelt po tomto neúspěchu nabízí větší angažovanost USA. Hitler spokojený vítězstvím jmenuje Rommela polním maršálem. 26. června začíná plánovat útok na Egypt. V plánu má obsadit Alexandrii nejdůležitější přístav ve středomoří. Odtud plánuje ukončit přítomnost Britů na Maltě. To znamená, že je vůdce nucen odložit plánovanou invazi na ostrov. 28.června síly osy přerušují cestu mezi Marsa Matruh a Alexandrii, čímž obkličují spojenecké jednotky mající za zády moře.
Auchinleck nařizuje svým mužům prolomit obklíčení, a ustoupit aby bylo možné založit obranou linii El Alamein. Drzí a agresivní polní maršál a jeho vítězná armáda tvořená 4 německými a 8 italskými divizemi, celkem 94 000 vojáky bere do zajetí dalších 8 000 spojeneckých vojáků. Rommel se obává, že jeho zásobovací linie budou přerušeny, a rozhoduje se svým vojákům dát čas k odpočinku, akci zastavuje, a mezitím analyzuje spojenecké přesuny, aby mohl pokračovat v nové bitvě. 

Města Alexandria a Káhira se připravují čelit německému útoku. Rommel se stal legendou, pouštní liška je uctíván svými muži, a respektován nepřítelem. Dokonce i Churchill uznal, že je to vynikající stratég. Jako bezpečnostní opatření jsou lodě kotvící v Alexandrii vyslány do Rudého moře. El Alamein leží pouhých 100 km západně od města. Jeho obrovskou výhodou je těžko přístupný terén, a obklopení mořem. Spojenci jej přeměnily v opravdovou pevnost. Rommel odhaduje, že pokud bude pokračovat přísun posil Britům, budou mít do října více mužů, než má kdys pozici on. Takže musí zaútočit co nejdříve. Začíná 30. června, boje pokračují během července, postupy a ústupy jsou na obouch stranách. 4. srpna přijíždí do Egypta Churchill, aby se osobně seznámil se situací spojenců. Rozhoduje se odvolat Auchinlecka a nahrazuje jej Haroldem Alexandrem, který navrhuje jmenovat generála Gotta velitelem 8. armády. Ten je ale zabit při letecké nehodě. Po konzultaci jmenuje Churchill na jeho místo Bernarda Montghomeryho. Po převzetí pozic si Monty jak je nazýván svými kolegy, zjišťuje, že jeho muži trpí takzvaným Rommelovským komplexem. Spojenecká vojska jsou tak posedlá pouštní liškou že jsou všechny neúspěchy připisovány Rommelovy. Rozhoduje se tedy, že musí zničit Rommelovu legendu, a vybudovat svou vlastní. Během zbytku srpna Monty naprosto přeorganizovává 8. armádu a říká svým mužům:
Tady jsme, a tady bojujeme, pokud zde nemůžeme zůstat naživu, zůstaneme zde mrtví.

Konvoj po konvoji připlouvá z Británie a z USA. Montyho muži mezitím mění El Alamein v nepropustnou pevnost obklopenou minovými poli, ostnatým dráte a dělostřelectvem. V krátké době se poměr sil mění 3:1 ve prospěch spojenců. Churchill netrpělivě očekává zahájení útoku, ale Montgomery se je vědom skutečností že bitva by mohla být rozhodující pro další vývoj války, a proto vzkazuje Churchillovy, že pokud vyčkají do října úspěch je 100%. Převaha RAF ve vzduchu je nezpochybnitelná a Britský generál ví vědom si situace třetí říše v Evropě, že Rommel bojuje s časem. Největším problémem Rommela je přísun zásob a posil. Navzdory vlastní nemoci Rommel plánuje protiútok, ve kterém bude hrát moment překvapení. Britové použily stejnou taktiku jako nepřítel, a připravily léčku. Umístily tělo mrtvého vojáka do průzkumného auta a v kapse s mapou, která ale byla falešná. Rommel udělá chybu a uvěří její pravosti. O půlnoci 30. června nařizuje zahájit útok. Bitva o hřeben Alan Halta je zahájena, trik fungoval, německé tanky jsou chyceni do pasti minových polí, a moment překvapení, který plánoval Rommel, byl ztracen. 31. června posílá Churchill Roosveltovy a Stalinovy zprávu Rommel zahájil útok, a na ten bylo správně reagován. Britové vědomi si plánu nepřítele hatí útok německého polního maršála. Dva dny po zahájení útoku tváří tvář silnému spojeneckému odporu, je Rommel nucen ustoupit, na své původní pozice. Rommel ztratil více než bitvu, ztratil počáteční výhodu. Britská 8. armáda začíná připravovat svou vlastní strategii.
Operace LAJTFŮT (Lehký krok) kterou vede Monty je založena na bitvě mezi britskými a německými obrněnými vozidly, kterou však nezvykle zahajuje pěchota. Datum začátku operace je stanoveno na konec října, aby se shodovala s vyloděním spojeneckých vojsk v Severní Africe, v rámci operace  TORCH (Pochodeň) která je plánována na začátek listopadu. Monty začíná přípravy šarvátek v různých dnech, aby oklamal Rommela ohledně pozic svých vojsk. Tyto akce pod kódovým označením operace BERTNAZ také zahrnují konstrukci falešného potrubí, tanků. Spojenecké plány nesou ovoce. Britové získali tisíce vojáků jako posily příjezdem Indických a Australských vojsk a amerických tanků.

Rommel čeká na očekávaný útok. Montgomery dokončil svůj taktický plán. Operace není úplně ortodoxní. V noci 23. října 21:40 začíná útok. Bombardování ničí komunikaci, a vyhazuje do povětří minová pole. Spojenci prolamují první obrannou linii, podél 8mil dlouhé fronty kudy pronikla pěchota. Rommel dostává informace o překvapivém útoku a vrací se rychle do Egypta. V pozdních hodinách 25. října spojenci otevřely 10 mil široký průlom v německé frontě. V brzkých hodinách 26. října se tanková divize osy s Rommelem pokouší neúspěšně zastavit spojence. Situace osy se zhoršuje, když je její ropný tanker potopen před Tobrukem. Rommel má palivo na tři dny. Posílá naléhavou zprávu do Berlína. Seskupuje všechny své motorizované jednotky a rozhoduje se o nový pokus o překvapení nepřítele, přesunuje část sil na sever na středomořské pobřeží, a tam nechává Italy, aby udrželi pozice podél jižní fronty. Převaha spojenců je značná. Síly osy musí zoufale bojovat, aby zadrželi Brity. Rommel plánuje ústup do Fuky  pokusu zachránit alespoň část armády. 2. listopadu začíná konečný útok na německé pozice. RAF, bombarduje pozice osy v Tel Al Agari a Sidi Abhale Habmá za současné dělostřelecké palby. Brzy odpoledne se střetávají spojenecké tanky Sherman M4 s němci o hřeben Al Ghaigir. Shermany M4 mají naprostou převahu. Do soumraku zůstává Rommelovy pouze 35 tanků, je bez zásob, a mužstvo vyčerpané. Rommel proto žádá Hitlera o povolení k ústupu, ten zamítá. Rommel rozhořčen vydává rozkaz k ústupu. Pouštní liška je na útěku. 4. Listopadu Britové ničí zbytky italských tankových divizí. Bitva o El Alamein končí. Síly osy ustupují podél pobřeží z Alexandrie do Tunisu. Churchill gratuluje Montgomerymu, a říká, že započal pád třetí říše.

1943
Rommel a jeho armáda se rozpadá na několik kusů, které čekají na příchod posil. Opevnění v hlavním městě chrání nedaleké letiště. Rommel je nucen bojovat na dvou frontách. Svého posledního vítězství dosáhne 16. února. Síly osy přichystají léčku v průsmyku Kassserine na nezkušená americká vojska. 23. února Rommel předává velení generálu Hansu-Jurgen von Armínovy.
Spojenci soustředily více než půl milionu mužů, v Tunisku a udržují obranné linie v Maretu a Akaritu. 8. března opouští Rommel Severní Afriku, a zakouší hořkost porážky. Jeho odjezd je v tajnosti. 7. května vstupují spojenci do Bizerty a Tunisu následující den se generál Hans-Jurgen Armín vzdává. 12. května Mussoliny nařizuje generálu Messemu složit zbraně .
250 000 vojáků je zajato, z toho 130 000 němců, 120 000 Italů. 
20. května oslavují spojenci vítězství, impozantní vojenskou přehlídkou v Tunisu

Afrika Korps ztratil:
12 000 vojáků
350 tanků

Spojenci ztratily:
23 000 vojáků
120 tanků 

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel devět a jedna