Dunkerk
Prvního září 1939 vstoupilo 112 divizí do Polska. V květnu 1940 nařídil Hitler uskutečnit plán ŽLUTÁ, invazi do Holandska, Belgie a Francie. 136 divizí bylo připraveno srazit Francii na kolena. Adolf Hitler potom chtěl překročit kanál La Manche a vstoupit do Anglie, byl si jist, že obě armády nížených zemí porazí, ale do Francie byl zase poslán Britský expediční sbor asi čtvrt milionů mužů, který měl, vyztužit obranu Francie.
Němci připravily útok vedený dvěma směry. Chtěly obejít a obklíčit francouzskou armádu. Lehká a pohyblivá britská armáda rychle zaujala postavení. Čtrnáctého května 4 dny po invazi nařídil generál Erwin Rommel své 7. Pancéřové divizi známé jako divize duchů přechod řeky Mázy. O jediný den později vešli němečtí vojáci vítězně do Holandska. Rommel byl přesvědčen, že cesta na západ je volná.
Kvůli slabosti ostatních armád se ale britské síly musely stahovat k pobřežním městům. Němcům se podařilo prorazit francouzskou obranu a vytvořit v liniích nebezpečnou 80km širokou mezeru. Němci se vydaly na cestu za dalším ziskem. Pouhých 10 dnů po invazi zatlačily Němci protivníky až k moři. Ale v pohybu nebyly jen vojáci ustupující i postupující armády. Když byly Britové v obklíčeni u Bolon a Caen, vrchní velitel maršál von Rundstet zastavil své tanky, při postupu totiž utrpěly velké ztráty.
Po dvou týdnech těžkých bojů si němečtí vojáci užívali volna a dopřály si i nějaký ten luxus, ale vše brzy skončilo. Venkovské oblasti se proměnily v bojiště a civilisté stále utíkali. Když se Němci blížily od východu i západu a Britové za sebou už měly jen moře, zůstala jim poslední možnost hromadná evakuace z Dunkerku. Když se Němci dozvěděli o evakuačním plánu von Rundstet znovu povolal své tanky do útoku, a zahájit největší bitvu celého tažení.
Přestávka však spojencům umožnilo rozmístit kolem armády dělostřelectvo, a Němci už nemohly tak snadno prorazit. Když se k Dunkerku dostali všichni Britové, bylo potřeba vyřešit otázku jak evakuovat 350 000 vojáků.
27. Května 1940 se, většině britských sil, a části francouzské 1. Armády podařilo proniknout mezi postupujícími nepřátelskými divizemi do míst v okolí Dunkerku. Britům u Dunkerku zbyli už jen lehké zbraně a starožitné kulomety z první války, ukázal se závažný nedostatek těžkého dělostřelectva.
Zatímco se na jihu u přístavu Cae vedly zdržovací boje, které bránily Němcům v postupu k pobřeží, zuřila bitva o udržení Dunkerku. Bojovalo se ulici od ulice, dům od domu. Bitva o Dunkerk byla redukována na naprosté minimum. Už proti sobě nestály obrovské armády jen skupiny zoufalých mužů lapených v boji.
28. Května když měly čelní německé tanky Dunkerk na dohled von Rundstet je definitivně odvolal a otočil na jih k Paříži. Ale od Dunkerku bylo stále nutno evakuovat 350 000 vojáků, záchranná operace s krycím názvem DINAMO měla mnoho překážek, anglické lodě museli při cestě přes kanál překonat minová pole, německé ponorky a stíhačky. Po dosažení Dunkerku velké lodě zjistily, že se do přístavu s mělkou vodou nemohou dostat. Nemohly se přiblížit a evakuovat vojáky. První den uniklo na záchranných člunech jen 7 000 vojáků pouhá 2%.
29. Května začaly lodě plout do Dunkerku podél pobřeží vyhnuly se tak ostřelování s Cae ale zase na ně útočila letadla Luftwaffe. Bezpečně uniklo 47 000 vojáků. Dvacátého pozdě odpoledne se objevili velké potíže Dunkerský přístav zablokovaly poškozené lodě. Evakuace musela pokračovat přímo z pláží. Jen za tento den byly tři torpédoborce potopeny a 6 vážně poškozeno. Admiralitu ztráty vylekali a nařídily všem torpédoborcům nové třídy odplout, bez nich byla evakuace v ohrožení.
Přesto že se pancéřové divize stáhly z Dunkerku stále obtěžovali jednotky německé pěchoty.
30. Května ráno přišel na britské ministerstvo války naléhavý telefonát. Velitelé hlásili, že obranné linie se už dlouho neudrží. Potřebovali co nejvíce lodí, a také co nejvíce munice. Celý britský expediční sbor a zbytky francouzské 1. Armády se shlukly na úseku pobřeží 40km dlouhém a 10km širokém. Zpoza kanálu pak vyplula nejpodivnější flotila, jakou dějiny mořeplavectví viděly, byly tam jachty, které byly boháčů i umouněné remorkéry z Temže. Do služby, bylo povoláno vše, co mohlo plavat.
Celá Británie, vyšla na pomoc. Podle historických záznamů vypluly i lodě, které byly příliš pomalé a teprve námořnictvo je dokázalo vrátit. Operace se zúčastnilo celkem 861 lodí a soukromých člunů všechny hrdině odolávaly zuřivému bombardování letadel. Na plážích se mačkali i Francouzi a Churchill nařídil, aby dostaly stejnou šanci jako Britové, do 31. května bylo zachráněno 200 000 vojáků.
Prvního června při pokusu o zastavení evakuace, vrhli Němci proti Dunkerku vše co měly kdys pozici. Do večera potopily Němci 31 lodí, 11 dalších silně poškodily, postoupily až na 6km k plážím, ale lodě stále připlouvali, protože ještě né všichni muži byly zachráněni.
Při evakuaci dostávali přednost zranění kapitáni lodí nacpali vojáky, kam se dalo kromě strojovny a můstku. Někteří vojáci dokonce dostali najíst, ale ostatním bohatě stačilo, že unikly z jisté katastrofy. Druhého června půl hodiny před půlnocí přišla v z Dunkerku depeše Britský expediční sbor evakuován.
Třetího června v 9 hodin ráno, se vzdalo zbylých, 40 000 vojáků převážně Francouzů. Němci také ukořistily množství opuštěného britského a francouzského materiálu, 2 472 děl, 84 427 vozidel, 657 000 tun zásob a munice. Evakuace z Dunkerku se stala jednou z hrdinských epizod 2. Světové války.
2025 ©