Erwin Rommel
15. listopad 1891 - 14. říjen 1944
Přezdívaný Pouštní Liška
Erwin Rommel se narodil 15. listopadu 1891 v Heidenheimu v rodině učitele místní školy.
V červenci 1910 vstoupil do armády v hodnosti vojína, přesně do 124. pluku 6. württemberské divize). Nečekal dlouho a v březnu 1911 byl povýšen na důstojníka a vstoupil do důstojnické školy v Gdaňsku. Za první světové války bojoval jako nižší důstojník ve Francii, Rumunsku a v Itálii. Za výkony při bitvě u Caporetta obdržel Pour le Mérite, tehdejší nejvyšší německé vyznamenání. Po válce sloužil jako instruktor na školách a akademiích.
V roce 1939 byl jmenován velitelem Hitlerovy osobní stráže a je povýšen na brigádního generála. Během německého tažení Francií velel 7. tankové divizi, která jako první dorazila k pobřeží a vysloužila si přezdívku „divize duchů“, díky rychlým přesunům a nečekaným útokům. Rommel na rozdíl od jiných velitelů té doby byl vždy v čele svých jednotek. Po obsazení Francie je povýšen na generálmajora a oceněn Rytířským křížem. V roce 1941 byl poslán do Afriky v čele Afrikakorpsu, podpořit italské síly. Roku 1942 je povýšen na polního maršála. Po napadení SSSR Německem se stává z Afriky pouze druhotné bojiště, a proto vázne zásobování. Poté je poražen u El Alamejnu britským velitelem 7. armády Bernardem L. Montgomerym a dává se na ústup do Tuniska, kde se 6. března 1943 vzdává spojeneckým vojskům a je odsud evakuován zpátky do Německa. V červenci téhož roku po svém návratu z Afriky převzal velení armád „B“, která měla zahnat vylodění Spojenců v severní Francii. On sám dával přednost zatlačení nepřátelských vojsk hned na pláži, a proto požadoval přisunutí tankových záloh blíže k pobřeží. A domníval se, že Spojenci se vylodí v Normandii. Ale proti němu stál polní maršál Gerd von Rundstedt. V době invaze byl v Německu, a když se vrátil, bylo už příliš pozdě.
17. července byl Rommel těžce zraněn při útoku letadla na jeho vůz. Během rekonvalescence ho navštívili dva generálové Burgdorf a Maisel, kvůli jeho zapletení do červencového atentátu na Hitlera, kteří mu dali na vybranou, buď požije jed, nebo bude souzen a tím poškodí i svou rodinu. Vybral první možnost. Jeho žena a poté pobočný kapitán Aldinger se mu to snažil rozmluvit, ale on mu řekl: "Mluvil jsem se ženou a rozhodl jsem se. Nikdy se od toho člověka, od Hitlera, nenechám oběsit. Neplánoval jsem žádnou vraždu, jen jsem se snažil posloužit své vlasti, jako jsem jí sloužil celý svůj život, ale teď musím udělat tohle…“ 14. října 1944 zemřel, podle úmrtního listu na srdeční mrtvici, o čtyři dny později byl zpopelněn se všemi vojenskými poctami. Zemřel s výrazem opovržení na tváři. Rommel byl jistě dobrý velitel, ale nebyl dokonalý. Mezi jeho slabiny patřila jeho zbrklost, která se mu málem vymstila během spojenecké operace Crusader. Přesto Rommel byl obdivuhodný velitel a jako jeden z mála neměl prsty v nějakém válečném zločinu.
2025 ©