Filipíny 1941
Když Japonci rozšiřovali svou vojenskou moc, v roce 1931 napadli a okupovali část Číny. Jejich touha po expanzi tím ale neskončila. Císařská armáda chtěla ovládnout všechny země a ostrovy na dálném východě. Strategickým srdcem této oblasti jsou Filipíny.
Leží asi 400km od Japonských základen Formosa, a asi 8 500km od americké základny Pearl Harbor. Pro Japonce znamenali Filipíny jen jedno, souostroví, které je třeba dobít. Nejcennější byla Malijská zátoka strategicky položený, a jeden z nejlepších přístavů východu.
Červenec 1941
V očekávání invaze vyslal Washington na Filipíny generála MacArthura jako velitele americké armády na dálném východě. MacArthur předtím na Filipínách 10 let sloužil. Hned po příchodu povolal do služby filipínské zálohy. Američtí důstojnici se je snažily rychle vycvičit. Na konci listopadu 1941 vyslali Spojené státy na Filipíny téměř 300 letadel, většina z nich však pro boj nebyla vyzbrojena, značně chyběla protivzdušná obrana.
Na všech ostrovech byly jen dva provozu schopné radary. Filipínská armáda měla v té době 100 000 mužů v aktivní službě, ale většina z nich ani jednou nevystřelila ani při cvičné střelbě. Jejich výcvik byl zoufale nedostatečný.
8. Prosince 1941 Japonci na opačné straně mezinárodní hranice právě zaútočily na Pearl Harbor. Tato zpráva uvede Filipíny do pohotovosti. Spojené státy nezcela připravené vstoupily do války. Všechna letadla dostala rozkaz ke startu. V té chvíli už mířila k Filipínám japonská letadla ze základen na Formose.
Špatné počasí je zdrželo o 6 hodin. Japonci mají obavy z plánovaného útoku na dvě letiště (Ibu, Klárku) jelikož útok nenásledoval okamžitě po Pearl Harboru, mohly by tam na ně čekat americká letadla. Přišly by o moment překvapení. Americká letadla byla ve vzduchu už 3 hodiny, ale nepřítele nespatřila. Vrátila se na základnu k doplnění nádrží. Japonci se však už blížili. Japonská letadla zastihla americká letadla na Klárce na zemi, když zrovna doplňovala palivo. Japonský útok zastihl všechny zcela nepřipravené. Při náletech na letiště bylo zničeno více jak 100 letadel.
Po ovládnutí vzduchu zahájili Japonci vylodění na severním ostrově Ilozu, setkaly se jen se slabím odporem. Do tří týdnů zahájily japonské invazní síly skoro 2x tak slabší Americká a Filipínská vojska dohromady postup k hlavnímu městu Manile. Když se invazní síly blížily, desítky tisíc Filipínců uprchly z domova.
V době kdy mnozí oslavují vánoce svátky míru a dobré vůle panovala všude jen zkáza a strach. Tichomořská flotila z Pearl Harboru ani imobilizované letectvo nemohly pomoci. MacArthur usoudil, že obrana Manile je beznadějná. Prohlásil jí za otevřené město a nařídil svým mužům, aby se stáhly k poslední obraně na poloostrov Bataan. Pouhých 25 dní po invazi, v obrovském předstihu už do Manily proudili japonští vojáci. Ve městě žádné Američany nenašly. Vojenská zařízení byla zničena a všechny zásoby pryč. Americký ústup byl považován za uznání porážky. Císařský hlavní stan považoval Filipínské tažení za v podstatě ukončené.
Jedna divize dostala rozkaz k přesunu na Jávu. Američané a Filipínci se mezitím stahovali do obranné linie na Bataanu. Posílené všemi dostupnými děly. Ve snaze zastavit Japonce za každou cenu. Vznikaly protitankové příkopy. Japonci čekali jen slabí odpor, cítily, že vítězství je jejich. Filipíny už připsaly na dlouhý seznam svých územních zisků. Japonští velitelé tedy čekali kapitulaci. Američané však měli s Japonci jiné úmysly.
8. Ledna 1942 Japonci zaútočily na Bataan. Značné podcenily sílu Američanů, a měly špatné informace o jejich pozici. První den se setkali jen se slabým odporem. Japonský velitel ohlásil, že Američané se stáhli a bez boje utekly do džungle. V tom se však mýlily. Japonci zcela ovládli vzduch a moře a mohly snadno přisouvat posily. Žádný americký protiútok nemohl uspět. Američané museli vést výhradně obranné boje.
Snažily se používat co nejméně mužů a zásob a vydržet co nejdéle dokud jim nepřijdou posily. Při ústupu do hlavní obranné linie jak se říkalo, morálka možná trochu poklesla, ale pak se zase zvedla, dozvěděli se, co řekl MacArthur, že pomoc je na cestě, že je zachrání tisíce mužů a stovky letadel.
Japonci se samozřejmě snažily na morálku Američanů útočit. Místo bomb shazovaly propagandistické letáky. Morálka zůstávala vysoko až do začátku března, pak začaly muže oslabovat nemoci. Chyběly totiž léky a zdravotnický materiál a další zásoby.
Uplynuly dva měsíce a místo posil dostal generál MacArthur rozkaz přejít do Austrálie a zorganizovat tam americké jednotky ke generálnímu protiútoku. Zásoby už byly nebezpečně vyčerpány, americká armáda se začínala rozpadat. Hlad způsoboval větší ztráty než kulky. Japonci na tom nebyly o mnoho lépe, ze stejných příčin nemoci, hlad. Spolu s tisíci čerstvých vojáků shromáždily Japonci 200 děl k finálnímu útoku. Pokračovalo bombardování ze vzduchu, potom měly tanky a pěchota prorazit obranné linie. Na velký pátek 1942 byl vydán rozkaz. Situace Američanů a Filipínců se stala kritickou.
9. Dubna 1942 se generál Edward King velitel amerických sil na Bataanu vzdal. Vzdalo se téměř 80 000 Američanů a Filipínců. Víc než si Japonci uměly představit. Armáda nemocných, umírajících, hladových vojáků byla hnána 100km v nesnesitelném vedru, téměř 10 000 jich cestou zemřelo.
Dějiny tomu říkají, Pochod smrti. Přesun byl dezorientovaný, chaotický a bohužel provázený zvěrstvy. Japonští vojáci, nevěděly, co mají dělat. Nedokázaly si uvědomit, že ti co se vzdaly, jsou spíše pacienti nežli zajatci. Koregidor poslední překážka na cestě Japonska k vítězství. Po pěti týdnech odporu se vzdali. Japonci obsadily Filipíny za 50 dní, Američané se bránily 149 dní, ale 6. června Američané podepsali kapitulaci a tím byl pád Filipín, oficiálně zavržen.
Vojenské vítězství na Filipínách získali Japonci, ale Američané a Filipínci ukázali, že umějí bojovat odvážně i ve chvíli kdy je porážka jistá.
Pokud vám tyto informace nějak pomohly, nebo se vám článek líbí, napište my svůj názor pod článek.