Ardeny 1944-45

Ardeny 1944

16. prosince 1944, schyluje se k jedné z největších bitev amerického pozemního vojska. Čtyřicet čtyři dnů trvající střet s německými vojsky, kterým se podařilo objevit slabé místo v Americké obraně. Aby zastavily německý postup, museli se spojenci vydat ze všech sil. Na pomoc jim šla Výsadková divize. Obrana města Bastogne vstoupila do vojenských dějin.

16. prosinec 1944 DAY 1 05:30
Američtí vojáci mrznou na Belgicko-Německé hranici. Ranní klid je náhle přerušen uragánem dělostřelecké palby. Úděsným vytím přilétaly granáty. Mnoho Američanů padlo. To byl, ale pouhý začátek pekla. Němci se připravily na rozhodující úder, který měl změnit vývoj Evropské války. Němci se rozhodly zaútočit v Ardenách, v hustě zalesněné Belgicko-Německé hranice, severně od Lucemburska. Spojenečtí analytikové nedokázali objevit úderné uskupení 20 divizí s tanky. Za tuto neschopnost platily vojáci na bojišti krví.
Na severu měla 6. tanková armáda zaútočit k řece Máse, aby se Hitlerův záměr povedl, musela tuto řeku překročit. Ve středu se 5. tanková armáda měla obsadit důležité dopravní křižovatky (St. Vith, Bastogne) poté měla postupovat k Bruselu. Německá 7. armáda měla zabránit případným spojeneckým akcím od jihu. Hitlerovým cílem byly Antverpy, jejichž dobytí by znamenalo obklíčení 4 spojeneckých armád. Navíc Hitler doufal, že zde vrazí klín mezi Američany a Brity, a zničí jejich spolupráci, což by mu umožnilo přesunout další vojska proti Rudé armádě.  Útok v Ardenách byl v poslední Hitlerovou nadějí, aby jejich tanky mohly pokračovat v útoku museli Němci obsadit sklady pohonných hmot. Útok vedla bojová skupina známá svojí nelítostností. Jejím velitelem byl SS Standartenfuhrer Joachim JOCHEN Peiper, který rychle postupoval vpřed.
Peiprova bojová skupina byla součástí první tankové divize SS Laindstandarte Adolf Hitler (Hitlerova osobní garda). Na cestě Peiprova postupu ležel Lanzerath. Severně od této vesnice byly pozice americké 99. pěší divize. Peiper postupoval přímo na ni.

16. prosince 1944 DAY 1 10:30
Asi o půl jedenácté zaútočilo na hrstku 22 Američanů asi 500 Němců. Na americké stanoviště začala dopadat minometná palba. Odpoledne ležely před americkými pozicemi hromady německých těl, ale nepřítel stále útočil. Jedna americká četa tedy křížila německé plány. Nakonec se, ale četa musela vzdát. Němci zde přišly o 400 vojáků. Nebyla to obyčejná válka skupinka Američanů zastavila u Lanzerath celý německý prapor. Bez ohledu na americký odpor pronikly 3 německé zákony do hloubky 20km. Hitler dostával neustálé informace o průběhu útoku.

17. prosince 1944 DAY 2 07:30
Druhého dne bojů německé tanky obsadily americký sklad pohonných hmot, a mohly pokračovat v akci. Američané museli další sklady zničit, aby zkřížili německé plány. Peiprova bojová skupina narazila na silný odpor na severním křídle. Na křižovatce u Malmedy došlo ke zločinu.
Němci ve 13:00 zaútočily na 285. průzkumný dělostřelecký oddíl. Na poli nechaly stát 150 odzbrojených zajatců. Příslušníci SS zde potvrdili svou zločineckou reputaci, když minimálně 70 Američanů pobily. Dalším se podařilo utéct. Tato událost se rychle rozkřikla, i když mrtvoly se podařilo najít, až po měsíci. Ležely v řadě a sníh byl rudý jejich krví. Od toho okamžiku neměli Američané s němci slitování. Po masakru u Malmed se boje staly velmi brutální.
Generál Eisenhower reagoval na německý útok velmi rychle. Během jednoho týdne poslal na bojiště na 250 000 vojáků a 50 000 vozidel, v tom 2 výsadkové divize. Takzvaní  ,,Křičící Orly,, vojáci 101. Výsadkové divize se přesouvali na klíčové místo bitvy, do Bastogne. Do Werbomontu byla zas vyslána 82. Výsadková divize, aby zde Peiprově skupině znemožnila dobít Trois Ponts. Němcům se tak do cesty postavili Američtí výsadkáři, to rozhodlo o dalším průběhu bojů.

19. prosince 1944 DAY 4 06:00
Poslední německý útok prolomil spojenecké linie, v oblasti Schnee Eifel. Němci obklíčily část 106. Pěší divize. I přes nedostatek munice, se pěšákům podařilo němce zastavit na 3 dny, více udělat nemohly. Do zajetí putovalo na 7 000 Američanů, nejvíce za celých bojů v Evropě.
Na severu u Trois Ponts zastavila Peiprův postup 82. Výsadková divize. Frontová linie prakticky neexistovala. Mezi obranými pozicemi byly velké mezery.
101. Výsadková divize se zakopala v Bastogne. Bastogne byl klíčem k německému útoku. Město mělo 7 hlavních komunikací, takže kdyby ho němci dobyly, neměly by problém se zásobováním. 101. Výsadková divize vybudovala kruhovou obranu. Výsadkáři se měly udržet za každou cenu.

20. prosince 1944 DAY 5 15:00
Pátého dne bojů napadl v Bastogne nový sníh. Krátce po té zaútočily Němci na celou americkou obrannou linii. Němcům se podařilo přerušit zásobování linie, Američané v Bastogne byly obklíčeni. Šance na přežití byla malá, šlo ovšem o elitní vojáky. Němci proti Bastogne nasadily až 8 divizí, američtí výsadkáři však nemohly ustoupit, a kapitulace nepřicházela v úvahu.

21. prosince 1944 DAY 6 14:30
Německý útok probíhá již šestý den. Večer se podařilo dobýt vesnici Cheneux, šlo o první vítězství nad Peiprovými tanky. Na bojišti se však náhle objevil nový nepřítel, nejsilnější mráz jaký kdy Belgičané pamatovali.

22. prosince 1944 DAY 7 09:00
Počasí také znemožňovalo letecké zásobování. Američané bránící Bastogne byly ve složité situaci. Lesy a pole kolem města se změnily v krvavá jatka. Tady ruka, támhle noha, poblíž vnitřnosti. Němci vyslaly posla do Bastogne s ultimátem (vzdejte se nebo budete do dvou hodin pobiti). Američané s nimi byly hned hotovy, Odpověd byla jednoduchá ,, HOVNO!!,,

23. prosince 1944 DAY 8 09:00
Osmého dne bojů se nad Bastogne  rozjasnilo, osud se nakonec na obránce usmál. Přiletěly letouny C-47, a shodily zásoby. Když zmizela mlha průzkumné letouny opět vzlétly.

24. prosince 1944 DAY 9 12:00
Mimo obležené Bastogne pronikly Němci hluboko do amerických linií. Německá druhá tanková divize byla jen 8km od Másy. Zde se Němci dostaly nejhlouběji, viděly řeku před sebou, ale nedokázaly k ní proniknout. Došly jim pohonné hmoty.

25. prosince 1944 DAY 10 12:00
Boje byly velmi těžké. Vojáci v linii překonávali obrovskou zátěž. Vojenská svornost významně napomohla blokády Bastogne.  

26. prosince 1944 DAY 11
Hrdinství obránců Bastogne nakonec přineslo své ovoce. V 17:15 americká 4. Tanková divize prolomila německé obklíčení. Zcela vyčerpaní vojáci dostaly posily a zásoby. Bez ohledu na průlom, však bitva o Bastogne neskončila, Němci nasazovali stále větší síly.

1. ledna 1945 DAY 17
Hitler nechal provést letecký útok, k úderu využil novoročního svátku. Němci zaútočily na spojenecká letiště, a zničily 350 letadel. Přesto se však německý útok po 100km zastavil. Němci teď potřebovali obsadit Bastogne kvůli ústupu. Rozhodující bitva o město přinesla vypětí na hranici únosnosti.

3. ledna 1945 DAY 19
Více než 19 dnů kladli tito vojáci odpor téměř celé německé armádě. Vydržely, přeskupily se, a přešly do protiútoku. Když se podařilo obnovit zásobování Bastogne, začaly Němce vytlačovat i z okolních vesnic. Začaly také přitom nasazovat tanky, a němci ZAČALI UTÍKAT. Německá armáda utrpěla těžké ztráty. Němci ale měly udržet obsazené území stůj co stůj. Boje trvaly již třetí týden, a výběžek již přestal existovat. Ve vesnici Herresbach odmítlo 500 německých vojáků kapitulovat.

28. leden 1945 DAY 44 19:00
Útočily jako šílenci. Přesto byla německá jednotka odražena, boj trval celou noc a Herresbach byl dobyt. Němci utrpěly hrozné ztráty. Celkem bylo zabito 180 Němců z 200, z Američanů nikdo nepřišel o život.
Němci, ustupovali. Boje o Ardeny skončily 28. ledna 1945 po 44 dnech. Hitlerova snaha o převzetí iniciativy se obrátila v prach. Do útoku v Ardenách nasadily Němci obrovský vojenský potenciál, který jim později chyběl jinde. Symbolem hrdinství amerického vojáka se stalo Bastogne. Generál Eisenhower vyznamenal všechny jeho obránce. Bojů o Ardeny se zúčastnilo na 600 000 amerických vojáků, asi 20 000 z nich padlo, na 20 000 bylo zajato, více než 40 000 bylo raněno. Německé ztráty byly však mnohem vyšší.